Smutná zpráva dorazila uplynulou středu ze vsetínské nemocnice. Ve věku 67 let zemřel náhle dlouholetý primář dětského oddělení a uznávaný specialista MUDr. Jiří Kilian (na snímku).
Více v tištěném vydání týdeníku Jalovec.
Zemřel Jiří Kilian
Aktuální číslo
Loading ...Reklama
reklama
Facebook
Napište nám
Pár směn jsem s ním odsloužil. Jenom aby jste z něho neposrali.
Si debil
doktory, kteří neuměli, resp. jevili nezájem, nenáviděl. čili Taky Dr. bude asi véééééééééélký odborník.
Jirko, kašli na to, „sestra“ Ti nesahá ani po kotníky. Možná, když jsi řekl, že— kdyby blbost nadnášela, vznášela by se jako holubička. Brzy jsme za Tebou. S tím nehne ani sestra. Pokud neměla v ruce pětikilovou „brožurku“ anatomie, on jí to třeba vysvětlí Péťa Mičulka. Pro „sestru“ — !!! primář patologie.
Když jsem Tě Jirko potkávala zejména v posledních letech, vždycky jsem se pousmála, že vypadáš jak zapomenutý loupežník. Ale a ještě jednou ale, jako lékař a člověk jsi byl u mně vždycky frajer. A budeš i tam nahoře.
Báro, Ty, nebo Vy jste frajerka až na půdu. Když byl jó sakra problém, se Ti Jirka podíval do očí a pak se Tě zeptal, a proč si to myslíte? Vzal Tvůj subjektivní dojem, pak všechny možné testy… a nevím, že by se mýlil. Jak už to tu kdosi napsal…Byl a je to frajer!!!!!!!!!!!!!!!!
Milí dědo,
Vzpomínám na tebe jaký jsi byl úžasný člověk, jak jsi mi všechno dokázal jednoduše vysvětlit. Měl jsem tě moc rád a jsem hrdý na to, že jsem mohl být tvůj vnuk. Nikdy na tebe nezapomenu. Tomáš Svoboda
PAN PRIMÁŘ KILIAN zachránil život našemu synovi, do smrti mu budeme vděčni. Škoda, když odejde taková kapacita. Ať odpočívá v pokoji.
Velmi smutné.Předčasně odešel vzácný člověk,vynikající, lidský pediatr.
Jirko, jsem ze zprávy o Tvém úmrtí opravdu v šoku. Vždyť jsi byl pouze o rok starší než já! Znala jsem Tě ještě za Tvého působení v Karviné a Českém Těšíně, II. atestaci jsme absolvovali v témže roce. Věděla jsem o Tvých soukromých trablech, vážila jsem si, žes mi důvěřoval. Vždycky jsem obdivovala Tvůj široký rozhled, znalosti, logické myšlení ale i smysl pro humor, který byl obdivuhodný. Nikdy nezapomenu, jak jsi mně ukazoval v Rudém právu přání k 50. narozeninám Václavu Havlovi a jak jsme se tomu spolu smáli, že autoři inzerátu redakci RP převezli. Jirko, Tvůj odchod přišel velmi brzy. Ještě jsi mohl pomoci mnoha dětem a jejich rodičům. Vyslovuji upřímnou soustrast Tvé ženě, dětem Jirkovi, Ivě, Evě i Petrovi. Polykám slzy a mávám Ti tam nahoru. Hana P.
Co pana primáře určitě charakterizovalo a vystihovalo po celý jeho profesní život bych chtěl uvést na našem ani né půl roku starém setkáním s ním, kdy po porodu našeho syna byly zjištěny a sledovány zvýšené hodnoty některých krevních testů, s kterýma nás pan primář „NAŠTĚSTÍ“ poslal do Olomouce, přes který jsme pak skončili se synem v Motole – potvrzena vzácná diagnóza atrézie žlučových cest (pouze 5 dětí ročně v ČR, na Vsetíně dle dostupných informací teprve druhý případ) a nezbytná 5 hodinová operace. Co k tomu říct – snad jen hluboce se skláním a děkuji.
Pana primáře jsem neznala, paní doktorku Vávrovou znám a skláním se před tak krásným a upřímným vyznáním. Kéž by takových lidí bylo mezi námi více.
Sbohem pane primáři
12.4. 2017 – škaredá středa, o to víc škaredší, že nás navždy opustil MUDr Jiří Kilian, emeritní primář dětského oddělení, na kterém působil od roku 1984 a kde také zemřel.
Celým jeho profesním životem ho provázely děti a on jim vracel nejen zdraví, ale i úsměv. Nikdy netoužil po kariéře, po chvále, dárky a ocenění odmítal. Když byl v roce 2014 vyhlášen lékařem Zlínského kraje, pro ocenění si samozřejmě nepřijel.
Byl jiný, přesto výjimečný. Znali jsme se od studentských let. Chtěla bych se za jeho životem, naplněným láskou k dětem, ohlédnout.
Ohlédnutí první – Lékařská fakulta J.E.Purkyně v Brně.
Hubený, kudrnatý kluk, který se nebál říct autoritám, zvláště nomenklaturně dosazeným, svůj názor. Tam jsem ho poprvé poznala.
“Stafylokoka, paní docentko, si můžete vařit jak dlouho chcete – je teplu odolný,“nebál se odporovat autoritám, které chtěly slyšet, že mateřské mléko je třeba při zánětu prsu převařit.
Ohlédnutí druhé – dětské oddělení Karviná, Český Těšín. V Karviné lékař dětského oddělení, v Českém Těšíně zástupce primáře dětského oddělení.
„Žádné dítě ať sociálně znevýhodněné či zdravotně postižené, nesmí žít na okraji společnosti.“ A už tehdy se intenzivně věnoval časné rehabilitační péči u dětí s nepříznivou perinatální anamnézou. Nebál se zavádět do praxe dnes již známou a celosvětově uznávanou metodu reflexní stimulace pohybu dle prof. MUDr Vojty, který byl v té době pro komunistický režim nepřijatelný.
Ohlednutí třetí – Valašsko, nemocnice Vsetín.
Zadýchaný pražský profesor, který přijel na odborný seminář o sociální pediatrii a chtěl poznat valašské chalupy.
„I tady všude žijí děti ?“
„Ano pane profesore a pediatr musí za nimi., odpovídal s úsměvem. A když paní Jarmila Šuláková zpívala ukolébavku, podotkl. „Kolik času měly dříve matky, když dokázaly dětem zazpívat tak dlouhou píseň.“
A v tomto duchu nás vedl i na oddělení. Byl nekompromisní v práci a vždy zdůrazňoval:
Dítě není zmenšený dospělý.
Chyba může změnit osud dítěte i celé rodiny.
Neexistuje nevyšetřitelné dítě, je jen lékař, který neumí vyšetřit.
Běda, když děti měly u vizity hračky na poličkách, to se na sestry velmi zlobil. „Hračky jsou k tomu, aby si s nimi děti hrály, ne aby se na dívaly.“
Ani nám, lékařům, nic neodpustil. Zkoušel nás, ale neponižoval, vysvětloval.
Bylo nutné, vždy přesně vědět co vyšetřujeme, proč to vyšetřujeme a co nám vyšetření řekne. Chtěl, abychom přemýšleli, studovali, diskutovali, ale především nás učil lásce k dětem. K těm, které se teprve narodily ( rooming- in ve Vsetíně byl jeden z prvních České republice), ale také k těm, které stály na prahu dospělosti a začínaly poznávat její složitost.
Býval svérázný.
Když matka olízla dudlík a pak ho strčila dítěti do úst, s klidným úsměvem poslal matku do drogerie, ať si koupí dudlík také pro sebe.
A když akreditační komise chtěla slyšet, že cílem péče je spokojený pacient(klient), který se rád vrací do nemocnice, odpověděl.
„Ne, mým cílem je, aby klient (pacient, dítě) se k nám už nikdy nevrátil.“
Ohlédnutí poslední
Copak je to ve tmě ?
Copak je to v noci
Z čeho máme strach
Na zdech rostou stíny
A my bez pomoci ve svých postýlkách (J. Skácel)
Sbohem pane primáři
dětské oddělení nemocnice Vsetín
specializované dětské ambulance
dětská psychologii
ale také nekonečné řady těch nejmenších
napsala Vávrová Helena
Paní doktorko, k tomu se nedá uz nic dodat. Snad jen: škoda, ze si Vaše povídání /nekrolog mi nejde přes prsty/ nemůže pan primář Kilian přečíst s námi.
Ať odpočívá v pokoji.
Petr Švenda, Valašské Klobouky
Paní Vávrová, moc Vám děkuji za toto ohlédnutí. Eva